↑ Oddílová schůzka na Hádech

Sraz jsme měli jako obvykle v 8:30 u naší nástěnky na zastávce Ečerova. Jeli jsme vcelku dlouhou tramvají a pak autobusem. Vystoupili jsme, šli jsme chvíli pěšky a až jsme přišli na lesní cestu, tak nám vedoucí řekli, ať odložíme věci, že bude hra. Měli jsme se rozdělit podle věku, stejně nás pak rozřazovali. Pak nám řekli, co máme dělat. Byly tři týmy o stejném počtu lidí, tři řady a tři klubka. Týmy se měly seřadit do řad, jeden člověk si měl vzít klublo mezi bradu a krk a bez používání rukou předat klubko na stejné místo dalšímu sousedovi. Vypadalo to dost komicky a myslím, že se všichni alespoň trochu smáli. V těch stejných skupinách na tom samém místě se hrála další hra. Byl to vlastně „Maršál“ spojený s „Vlajkovkou“. Na začátku se každému týmu rozdala čísla od 1 do 7. 7 zabíjí 6,5,4,3,2 a 1. a tak dále. A 1 zabíjí 7. Od cesty byla tři území, kde tři skupiny schovali svoji vlajku. Hřbitov fungoval tak, že mrtvého může oživit o jedno číslo vyšší než jeho. Nakonec vyhrál tým s bílou vlajkou. Pak jsme šli dál. Přišli jsme na plošinu, kde bylo mnoho kamení a kamenných nápisů. Začali jsme hrát hru „Na indiána“. Jednomu se zavázaly oči a nehybně si stoupl. Ostatní se vzdálili asi 20 metrů a pomalu se začali přibližovat k indiánovi. Když na někoho ukázal, musel se dotyčný vrátit na start. Cílem bylo dotknout se indiána. Pak jsme hráli další hru. V kruhu byla čísla a každý dostal jedno. Cílem bylo dotknout se všech čísel pod 30 sec. Pak jsme šli dál. Udělali jsme fotku na kopci plného kamení a trní a pak jsme sešli příkrý sráz. Nevím proč, ale čekali jsme deset minut. Pak jsme objevili Petra a ten nám řekl, že nestíháme autobus. Tak jsme běželi. Jeli jsme autobusem a tramvají až na Ečerovu.

Vojta Juránek