↑ Jožova samotka a zamyšlení

Deník ze samotky


10:00 
Tak a je to tady, moje samotka začala. Vydal jsem se nahoru nad tábor a nad cestu směr Matějovec. Ve vzduchu slyším rány jako bych byl ve válce. Něco se asi děje v Matějovci.


11:00 
Mířím k místu, kde bude jídlo, vzal jsem to velkou oklikou kolem starého tábořiště. Po cestě, jsem objevil parádní seník, kde by se dalo vyspat. Docela mám strach, aby mě neobjevil nějaký náhodný houbař


12:00 
Jsem kousek na osadou, tak 100 metrů od aut. Zevl už dojel. Z tábora slyším hlasy. Spíš Ivana jak na někoho křičí. Už se nejspíš buduje sklípek, protože jdou slyšet kladiva. Párkrát zařvala i motorovka.
13:00 
Sepsal jsem psaní o tábořištích a pomalu se přemisťuji na cestu k jezevcovi, kde by mělo být jídlo. Ha! Tom dojel, slyším jak mu Ivan nadává.


14:00 
Úspěšně jsem našel a sebral jídlo, pak jsem se přesunul za druhou stranu tábora, dal jsem si oběd a teď se chystám na průzkum tábora.


15:00 
Sleduju tábor, všichni jsou v jídelně.


16:00 
Tak před 20ti minutama jsem se vrátil z pozorování. Zapomněl jsem si vzít knížku. Začíná mi to vadit.


17:45 
Po jednou neúspěšném pokusu jsem konečně našel vcelku dobré místo na bivak, je to trochu blízko cesty a společnost mi tu dělají hejna komárů, ale nic jinýho se mi hledat nechce.

18:30
Mizím odsud. Nedá se to tu vydržet. Navíc tu jezdí traktory.


19:30
 Tak a bivak konečně stojí. Po chvíli zjišťuji, že s komáry je to tu stejné jako minule.


20:30 
Snažím se usnout... nejde to... komáří nálety neustávají... je ze mě skoro cedník...


23:40 
Vyrážím na cetu směr Matějovec, abych pořídil fotku kostela (můj úkol samotky). Dal jsem si budíka, ale byl mi na nic, protože se tu stejně nedá spát.


0:15 
Po cestě plné útrap jsem konečně našel nocleh. Měsíc sice svítil, ale bivak jsem napoprvé nenašel. S fotkou kostela byl taky problém, vůbec totiž nebyl osvětlený, a tak jsem musel až skoro mezi baráky.
Z foťáku jsem vyždímal maximum, tak jde věž aspoň na jedné fotce trochu rozenat.


xx:xx 
Nevím přesně kolik je ale právě začala pěkná bouřka.


5:30 
V noci jsem spal tak tři hodiny, přežil jsem dvě bouřky a skoro ani jedna věc na mě není suchá.


7:30 
Balím bivak a dávám si snídani.


10:00 
Jdu zpět. Konečně!!



Zamyšlení o tábořištích


Dostal jsem za úkol napsat co si myslím o dvou tábořištích, na která jezdíme, a tak nějak je porovnat. Horní tábořiště mi trochu připomíná rekreační středisko (Jak ho nazývají Kormoráni) a osada zatím spíš pracovní tábor. Na starším táboře se mi nelíbí jakým způsobem ho sdílíme se starci a jak jsem starší vadí mi to čím dál víc, a proto jsem uvítal nápad osady. Zatím je sice dost závislá na horním táboře a táboření je zde v horších podmínkách, ale doufám, že časem se od zhora odtrhneme a rozjedeme táboření konečně na našem. Bude to však potřebovat ještě hodně úsilí a práce.