↑ Program - Pálava - bez etapy

Jednou se to stát muselo, jednou prostě musel nějakou akcí vést Pájka. Došlo k tomu v jednu sobotu uprostřed července, akcí pojmenovanou dle pohoří nad Novými Mlýny - Pálavy.

Čas srazu byl určen mistrem velitelem cca na půl desátou. Zdálo by se, že zaspat je nemožné, přesto je tomu tak. Ráno se tedy odehrálo ve znamení půl litru kafe, sebrání mobilu a peněženky do baglu a běhu na zastávku. Narychlo jsem v blízké boudě koupil něco na utišení žízně a hladu, a tím byly moje přípravy na akci hotovy.

Cestu popisovat nebudu, protože je v „informacích“. Zkráceně – jelo se nejdřív elektrikou, pak vlakem a nakonec busem. Zde se také zrodilo motto akce: „Jindro, foť!“, což odsunulo do druhé řady i zevlování, které bylo přes Pájkovy námitky přitomno (je prostě všude). Samotné putování začalo táhlým stoupáním z Perné do Klentnice, kde jsme po cestě našli bednu od televize, která nás provázela prakticky celou cestu (v lehce upravené podobě).

Prvním cílem byl Sirotčí hrad nad Klentnicí, který někteří pamětníci již v minulosti navštívili, takže já s Ruprdem jsme ctili zásady zevlu a zůstali dole v podhradí, zatímco Jindra fotil a ostatní se potýkali s hladkými kameny zříceniny. Cesta zpět dolů do vesnice již proběhla podstatně rychleji.

Dole jsme se dlouho nezdrželi, jenom vlčata si koupily něco na zub v blízké kantýně, a pak už následovalo dobývání hlavního cíle výpravy – Dívčího hradu. Silnici zanedlouho vystřídala lesní cesta a táhlé stoupání mělo na naše síly radikální vliv (bedna se pronesla), takže se zavedla nová hra – „zbav se krabice“, která spočívala v zákeřném předávání tohoto břemene. Takto jsme pomalu ale jistě došli na Děvín, kde od minula přibyla vyhlídka se zábradlím a tuna zákazů ohledně chození mimo vyznačené trasy. Lezení po skalkách se z bezpečnostních důvodů zatrhlo, takže po krátké pauze se opět pokračovalo v cestě v ústrety dalšího vrcholu. Stoupání bylo náročné, odpočinkové pauzy nevyhnutelné a fotící Jindra nezastavitelný. Nakonec jsme zdárně dorazili na Dívčí hrad, kde nás ovšem lehce vystrašil pohled na hodinky – nestíháme vlak. Vyvstalo tedy dilema, zda uděláme společné foto, zhltneme zásoby a povalíme rychle na vlak, anebo zahrajeme nějakou hru a půjdeme na nádraží v poklidu. Vyhrála možnost č.1, takže následovalo pár pokusů zachytit foťákem všechny účastníky visící na hradbě a pak už jen rychle trtat dolů do podhradí – Dolních Věstonic.

Po cestě dolů se udály 2 důležité události. Zaprvé se navzdory zásadám zevlu uspořádal závod v běhu z prudkého kopce dolů, který se jen zázrakem obešel bez obětí, a zadruhé, pár lidí chytla na poli děsivá alergie, která mi vydržela až domů. Přesto jsme si všichni udrželi vysoké tempo, Věstonicemi jsme jen proletěli, Aktivista „ztratil“ bednu a já prosmrkal 2 balíčky kapesníků.

Zásoby vody se všem již povážlivě zmenšily, ale nejhorší část nás teprve čekala – přechod dlouhé hráze mezi Mlýny. Pár vlčat jsme museli vzít na záda, zatímco prudké slunko na nás zle svítilo. Naštěstí jsme i v této zkoušce obstáli, a tak jsme dorazili do Strachotína. Žádná voda, žádný čas, žádný zevl a pár km před námi. Po chvíli jsme se odtrhli z hlavní cesty a šli vcelku pěknou cestou mezi poli. Občas někdo (Komár) spadl do pole s řepkou, občas jsme museli uhnout motorkám jedoucím na tunning-sraz na blízké letiště.

Po výstupu na nejbližší vrchol se nám naskytl děsivý pohled na malebné nádraží vzdálené asi kilometr, ze kterého právě odjížděl osobní vlak! K našemu velkému štěstí, nebyl to ten náš, ten měl jet až za 5 minut. Dali jsme se do běhu. Několik z nás díky úzké cestě málem přejel zuřivě troubící bílý favorit, ze kterého mávalo několik vlčat. Únos? Po běhu pár vyvrhelů přes koleje jsme se konečně dostali na vytoužený perón, kde potkáváme Mílu, onoho nervózního řidiče bílého vozu, spolu s již čekajícími vlčaty. Pájka ještě stíhá v nejbližším výčepu načepovat do PETky kofolu a pak už se tlačíme do příjezduvšího vlaku, kde zabíráme celý volný vagón. Jindra fotí, my dojíždíme zásoby a všichni odpočívají po této túře. V Brně už jenom skočit do šaliny a konečně dom..

zevl