Devátý Vícedeňák - Strážek

8.5.2008 - 11.5.2008


1. den - čtvrtek | 2. den - pátek | 3.den - sobota | 4. den - neděle |

↑ 1. den - čtvrtek - Noční etapa - stezka odvahy

Všecko to začalo jednoho krásného dne, kdy jsme se setkali na konečné. Bylo nás tam celkem dost, a tak jsme si řekli, že se vydáme na čtyřdeňák. Nejbližší volná fara byla ve Strážku, a tak jsme sedli na šalinu a vyjeli směr hlavní nádraží. Jak jsme dojeli, bratr Ruprd nám běhl pro lístek. Hned nám dojel vlak, tak jsme nasedli a jeli vstříc našemu osudu. Byla to docela pohoda, zabrali jsme dobrý místa, cesta rychle ubíhala. Bohužel, jednou to muselo skončit. Na neznámé zastávce jsme vystoupili, a čekali na jiný vlak. Nebo spíš na lokálku. Taková maličká mašina to byla, že si to ani nedokážete představit. A ještě k tomu plná takových nevychovaných lidí, radši ani nebudu připodobňovat. Ale všecko se dá přežít, a tak jsme zvládli i tohle. Tak jsme zas někde vystoupili, a rozhlížíme se, kde je asi ta fara. Když v tom přijede auto s Řechtym a on na nás zavolá: „Naházejte mi bágly do auta, do Strážku to máte šest kiláků!“ Ten den skončilo mé mládí. Ale po chvíli jsem se vzpamatoval, mládí se mi vrátilo a my vesele vyšli směr Strážek. Některé vlčata už nemohla, a tak se šlechetní skauti nabídli, že jim vezmou jejich malé batůžky, které si vzala; skauti byli prozíravější a všechno pití a jídlo narvali do Radimova batohu. Tak nám ta cesta pěkně ubíhala, a než jsme se nadáli, byli jsme ve Strážku. Krásná malá víska s krásným hřištěm na fotbal a krásnou farou. S radostí, že cesta je za námi, jsme vběhli do areálu fary, a koho tam nevidíme. BB. Bratry Barešovy. Jeli s Řechtym autem, tak se asi dvě hodiny flákali na faře a objevovali její taje. Ale co se dá dělat, někdo to odnýst musel. Tak nám aspoň ukázali faru, pokoje a stodolu. Stodolu. A protože nás fakt strašně uháněli, rychle jsme se vybalili a šli s nima do tý stodoly. To jste měli vidět tu fůru sena! Tuny a tuny slámy nebo sena… a víte, co na tom bylo to nejlepší? Že se do toho dalo skákat! Vylezli jste si na trám a hop! Prostě pecka. Ale vraťme se zpět k faře. Poté, co jsme pečlivě vytahali všechna stébla s našich bot, ponožek, kraťasů, triček a zad, šli jsme nahoru do fary na obídek z domova. Bylo toho dost, nasytili jsme se všichni, a ještě zbylo. Když už to vypadalo, že bude zevl, vytáhli nás ven na míčové hry. Ufobal, Mamuti a takový ty starý klasiky. Když jsme toho měli dost, byla hra se stanovišti, kde na každém byla nějaká aktivita, jako například střelba z luku, azimuťák, podlézání ostnatého drátu. Pak se začalo schylovat k večeru a my se mohli jít najíst. Byla bezva dlouhoživoucí večeře, bramborový guláš. Po ní a řádném odpočinku nás znovu nahnali do jídelny, kde se začaly promítat fotky z minulého čtyřdeňáku a z celého roku. Pak přišel hřeb večera. Ratatouille. Film trval asi dvě hodiny, takže když skončil, bylo asi deset hodin. Se slovy, že se hezky vyspíme, nás poslali spát. Ulehli jsme do našich spacích pytlů a báli se nejhoršího…
Komár




Bodování etapy družin:

Jestřábi (6b), Svišti (6b), Mamuti (4b), Vlci (4b), Jeleni (2b), Kamzíci (2b),

↑ 2. den - pátek - Vojenské cvičiště

…a měli jsme se proč bát. Vzbudila nás totiž siréna a řev vojáka, který nás všechny zavolal do předsíně a oznámil nám, že nám byly ukradeny zásoby jídla. Tato informace byla pravdivá, což jsme poznali i z videozáznamů, na kterých byli záběry zloděje, který bohužel nešel identifikovat. Vydali jsme se proto na křižovatku, kde nám byla dána mapka se dvěmi místy, kam si zloděj uložil svůj lup. Skauti se proto vydali na jedno místo a vlčata na druhé. Každý člen naší eskorty šel sám, ale bohužel někteří naši mladší členové nemohli najít to místo, a tak se jich tam pak vydalo i víc. Cesta skautů byla velice mokrá, a šlo se dokonce do kopce až na nějaký vysílač,kde jsme měli za úkol objevit skrýš a vzít si zpět naše zásoby. Zloděje jsme bohužel nedopadli. Když jsme došli zpět mohli jsme jít spát. A taky že jsme šli spát. Ráno jsme se konečně probojovali s postelí ven a byla snídaně. Chudáci svišti, kteří museli vstávat o hodinu dřív než ostatní a nachystat snídani. Nicméně po snídani jsme měli etapu, ve které jsme měli co nejrychleji, nejbezpečněji a nejopatrněji překonat spoustu překážek, které byli velké i malé, bez mravenců i s mravenci atd. když se konečně ukončila etapa, doplnili jsme zásoby pití a šli jsme na hřiště hrát fotbal a ufobal a všelijaké divné hry. Po všemožných hrách jsme se velice unavili, ale vedoucí nám připravili tolik her, že jsme museli pořád pokračovat, ale když viděli, že už nemůžou ani ti nejlepší, tak jsme se konečně vrátili na faru. Konečně bylo vše hotové a tak jsme si počali opékat špekáčky a vlastně vše co nám přišlo pod ruku. Po večeři u ohně už zůstali pouze někteří skauti, kteří vcelku netradičním způsoben uhasili oheň, ze kterého se valili obrovská oblaka kouře, a pak se odebrali za ostatními do fary. Vlčata se odebrali spát a skauti si zahráli pár her městečka Palerma a odebrali se také do svých teploučkých, vyhřátých a měkoučkých spacácčků a spali jak dřeva.
Bacil

Bodování etapy družin:

Jestřábi (6b), Mamuti (6b), Svišti (4b), Vlci (4b), Jeleni (2b), Kamzíci (2b),

↑ 3.den - sobota - Kvíz - prezentace

V sobotu jsme se vzbudili opět kolem osmé. My kamzíci jsme se vzbudili dřív protože jsme měli službu a museli jsme udělat čaj, nakrájet chleba (na zdejším kráječi opět tuto činnost musela vykonávat celá družina) a namazat jej atd.
Po vydatné snídani jsme se vydali na nedaleké hřiště a zahráli si fotbálek a ufobálek. Poté následovala svačinka ke které nebyla jen tyčinka ,ale také nemalá porce zevlu. Nasvačení jsme vyrazili na výlet na zříceninu hradu Mitrov. Každá družinka vyfasovala kotlík, vařič, bombu (samozřejmě tu plynovou) no a samozřejmě oběd ,který jsme si pomocí těchto nástrojů měli na výletě udělat. A taky hodně vody na vaření. Všichni nachystaní jsme vyrazili Naše první kroky vedly k už dobře známému vysílači J. Asi na půli cesty k němu začala hra na nálet a potopu ,která nás doprovázela celým výletem. Někteří výletníci vyběhli kopec k vysílači rychleji ,aby si opět mohli zazevlit a taky aby se vyhli všudypřítomným náletům a potopám (včetně mě J). Asi tak po kilometru cesty jsme došli k rybníku ,kde jsme vybalili naše fidlátka a si udělali oběd. Každá družina skautů pomáhala jedné družině vlčat s obědem. Po obědě se od nás odpojil rupan, jeňa a radim aby udělali véču. Krásně dosyta nabaštění jsme si zahráli pašeráky a vydali se dál. Po chvíli cesty se bratři Sychrovi odpojily aby navštívili své příbuzné bydlící nedaleko. Asi po 2km cesty a po malém bloudění jsme narazili na nějaké rekreační středisko ,které se nacházelo jen pár desítek metrů od našeho cíle cesty V budově střediska byla také hospoda ,ve které jsme si koupili ledňáky a něco na zub. Po chvíli se k nám opět přidal kokino s komárem a vyšli jsme nahoru ke zřícenině ,kde jsme udělali společné foto.Odtud jsme se vydali zpět do fary podél břehu říčky. (do které nám vždycky při fotbale padal balon J). Po návratu a po odpočinku následovala večere ,po které nám kotásci s ruprdem pustili velice poutavé video armády české republiky. Po něm následovala etapa ve formě kvízu ,který se také týkal armády. Po kvízu jsme si dali porci sardelí a šli na kuťe
Joža

Bodování etapy družin:

Jestřábi (6b), Mamuti (6b), Jeleni (4b), Kamzíci (4b), Svišti (4b), Vlci (3b),

↑ 4. den - neděle - ošetřování raněného

Ráno jsme se probudili asi v 7 hodin, vyspaní po klidné noci i po předešlé nenáročné etapě. O půl osmé byla v kostele vedle fary mše, takže jsme dlouho nezevlili ve spacácích, ale patřičně se upravili. Po mši, na kterou z mně neznámých důvodů šli i nevěřící skauti a vlčata, byla snídaně. Na snídani byly rohlíky s nuttelou a rozvařenou čokoládou a kakao.
Následně si každý uklidil svoje skromné vybavení a pak už jsme šli na dvůr, zahrát si ufobal anebo jen zevlit. Potom ale přišel Kokino a řekl nám, že se na zahradě stala nějaká závažná situace, kterou budeme muset vyřešit. Šli jsme tedy, vždy jedna skautská a jedna vlčacká družina na zahradu, kde jsme uviděli Petra Kotáska, jak leží pod stromem a drží se za nohu. Petr nám řekl, že sřílel ze stromu z luku a trefil Ruprda, který teď leží v bezvědomí o několik metrů dál, a když mu chtěl jít pomoci, tak si udělal při seskoku ze stromu něco s nohou. Nechali jsme tedy vlčata u Petra a šli jsme se podívat na Ruprda. Ruprdovo zranění vypadalo dost vážně – měl nohu prostřelenou šípem skrz na skrz, ze zranění mu tekla krev a navíc byl v bezvědomí. O to horší bylo, že Milan, oddílový zdravotník odjel předešlou noc a hlavním zdravotníkem byl tak Řechty kterému prý kamarádi přezdívali „Řezník“. Proto jsme se raději pustili do ošetřování sami, i když každá družina po svém stylu. Nejlépe se zachovali asi Kamzíci, kteří zachovali chladnou hlavu a tak nezačali spekulovat co udělají ale hned se pustili do práce. Z nohy vytrhli šíp obvázali ji dekou a Ruprda, který se tím probudil, uspali ranou mezi oči. Potom zavolali sanitku a s úsměvy odcházeli od vydařené práce. Po této etapě, ve které vyhráli Mamuti a Vlci, druzí byli Svišti a Jestřábi a poslední skončili bohužel Kamzíci a Jeleni, byl oběd. Na oběd byla čočka, párky a okurek. Po obědě započal úklid celé fary. S tím jsme byli hotovi celkem rychle a tak jsme ještě udělali skupinové foto, nechali na faře batohy, Ondru a Jóžina a vydali se směr Rožná. Cesta uběhla rychle, protože jsme měli menší bitvu s kopřivami. V Rožné jsme vyzvedli batohy a Ondru a vyjeli zpět ke svým domovům. Cesta zpátky vlakem byla klidná a oproti cestě do Strážku zde nebylo tolik lidí. Jen to že už jedeme zpátky do Brna z tak podařeného výletu některé mrzelo.
Jeník B.

Bodování etapy družin:

Mamuti (6b), Vlci (6b), Jestřábi (4b), Svišti (4b), Jeleni (2b), Kamzíci (2b),

Novinky

Kalendář akcí

<< květen 2024 >>

poútstčtpásone
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31

Anketa


Statistiky

© 2005-2024 Panteři a Kokino
verze 3.0.0