↑ Výprava na Mlýn

Ráno se nás schází neobvykle hodně - 17 - a to jsou čtyři Tarpani už na Mlýně na své brigádě. Cestujeme přes hodinu MHD do Mariánského údolí.
Zamýšlíme se, co to znamená být připraven. Někdy třeba i zachovat chladnou hlavu jako paní Kaprálová. Když pospíchala ukrýt zbraně před Němci.
Na zahřátí hrajeme frísby. Sehraným Kamzíkům s Ivanem se viditelně daří, ale i my se snažíme a klademe tuhý odpor. Končíme zalehnutím Ivana u naší branky.
Trháme mátu vodní a vyrážíme údolím. Cesta probíhá hladce, pouze(Ondra Kašpárek se při hrátkách s Ivanem drobíček namočil, ale Ivan s tím zřejmě počítal, protože měl po ruce náhradní ponožky, které Ondrovi rozhodně nebyly malé.
Cesta se vine a tak brzy nevíme, z které strany se Mlýn vynoří. Zvláště když přitom lušíme hororové příběhy Muž promluvil, žena zemřela ‚Nebyly tam piliny, tak se oběsil a Muž se zastřelil, když vlak vjel do tunelu.
Na Mlýně jsme se setkali s Tarpany, kteří štípali dřevo. Ještěr říkal, že je s jejich brigádou spokojen. Vaříme oběd. Rozdělávání ohně nás stálo celou dávku troudu, kterou jsme měli sebou. Každý si to chtěl zkusit roztočit. Skoro nikomu se to nepodařilo. A těch pár úspěšných pokusů však nakonec zastínila potupná sirka, protože jsme neměli pořádně připraveno dříví na oheň.
Ještěr mi dal kozí kůži na bubínek. To jste zabili toho psa?, ptá se mě Ježek, když si kůži nesu do našeho ležení. Myslí tím Lumpa, který před chvílí pobíhal před chvíli kolem nás.
Ve stejnou dobu jsou na Mlýně nějací ochránci přírody. Při jejich nabídce polévky se ukazuje, že mají velmi zajímavou ochutnávací výstavku sežratelných přírodnin. Sestra Ludmila je odborník. Ukazuje kukuřici, slunečnici, řepu, dřín, topinambury(žlutý květ, list jako smirek), netřesk (salát nebo k ochucení vody), šípky (i ze zahradních růží jsou jedlé (když za syrova, tak vydlabat prostředek), hloh, jeřáb moravský sladkoplodý, hruškojeřáb, sléz poléhavý, kaštan setý. Kořen osladiče tady nemá, ale je prý až odporně sladký. Taky dobře, protože je chráněný.
Zpátky chceme jet autobusem ČSAD v 17:34 z Ríček. Předtím ještě hrajeme hru do etapy. Je to plížení. Každému je přidělen protivník, po kterém pátrá. Někteří se našli hned, někdo vůbec (KH a PK).
Už se těšíme, až se usadíme v autobusu. Místo toho nás však mírně zpožděné vozidlo míjí bez zastavení, řidič nám významně ukazuje, Jak je plný. Tím jeho zájem o nás jasně skončil. Do některého z aut vracejících se výletníků se nesměstnáme jako dvě ženy s dítětem na kočárku a slzami v očích. Tak se lehce stísněni vydáváme a podvečerní cestu do Líšně. Podařilo se nám nasadit a udržet poměrně slušné tempo i kázeň a tak už za 3/4 hodiny jsme v Líšni u hřbitova.

Pavel