Rádcovský kurz - zkoušky
30.3.2007 - 1.4.2007
Dojmy Petra | Dojmy Ruprda | Reportáž |
↑ Dojmy Petra
Závěrečné zkoušky
Konaly se v Lomnici u Tišnova 30.4 - 1.4. Hned v pátek jsme psali testy ze všech možných oblastí. V sobotu následovaly zkoušení a v neděli vzorová schůzka. Vše bylo velmi obtížné. Zkoušky byli z metodiky, zdravovědy, 1.stupně, psychologie, historie skautingu, idei. Z celkových asi 30 účastníků zkoušky udělalo 18. Já jsem byl 15. Dostal jsem tričko, dekret a nášivku na kroj. Jak dopadl Ruprd to ať napíše sám.
Ještě bych snad dodal, že kdybych se aspoň trochu nepodíval na historii, ideu tak bych to asi neudělal. Známka z metodiky her: 3,3 ze zdravovědy 2,0 myslím mluví za vše.
Petr
↑ Dojmy Ruprda
no coment... upnej horor tyhlety zkousky
nebudu se vyadrovat
Ruprd
.
↑ Reportáž
Chtěla jsem si zahrát na mecenášku, tak jsem se rozhodla něco málo napsat. Tentokrát to však nebudu tak moc přehánět...
Sraz jsme měli v Krpoli. Tam jsme se naskládali do vlaku a směle vyrazili směr Tišnov. V Tišnově jsme se z vlaku zase vysypali a nechali svá ctěná zavazadla naložit do auta. Autobusem jsme se dostali až k základní škole v Lomnici, která se měla na další dvě noci stát naší ubikací.
Některé docela zarazilo, že jsme téměř bezprostředně po příchodu začali s prvními testy. Já jsem k nim patřila. Nicméně myslím, že jsem se s tím nějak vyrovnala. Na napsání testů jsme měli dvě minuty a po skončení tohoto trápení jsme byli rádi, že si můžeme protáhnout ztuhlé končetiny lehce pohybovými hrami. Večer jsme si zapěli pár pěkných písní a s obavami, co se bude dít další den, jsme se zakuklili do spacáků a nechali si zdát o metodice, zdravovědě, historii a všem tom ostatním.
Ráno jsme vydatně posnídali svých buchétek a psychicky se připravili na praktické zkoušky. A celý zbytek odpoledne už se jen zkoušelo, zkoušelo a zkoušelo...
V podstatě celý tento den byl velice náročný, ale nakonec jsme se všichni nějak (záhadně) dostali do spacáků a podařilo se nám usnout tak tvrdě, že jsme o tom ani nevěděli...
Ráno nás vzbudily líbezné tóny kytary. Dovlekli jsme se do kuchyně, kdy jsme pojedli něco housek a marmelády. Rozděleni do skupin jsme pokračovali schůzkami. Některé možná trochu znervózňovaly hladové pohledy přihlížejících hodnotících, ale nakonec jsme se všichni poučili, co jsme dělali dobře, co nedobře a co úplně špatně:).
Mezitím čas trochu pokročil a my začali aktivně balit své batohy. Rozdělili jsme se do úklidových čet a uklízeli a uklízeli...
No a pak už to přišlo. Situace byla stále vypjatější. Vyhodnocení bylo vyhodnoceno, dekrety napsány, trička připravena...no prostě bylo po tom. Následovalo slavnostní odekretování těch, co rádcáky udělali a focení všech účastníků kurzu. Pak už jsme se jen nasypali do dopravních prostředků a odfrčeli do Brna...
Závěrem bych chtěla pogratulovat všem účastníkům, že celý ten maraton přežili a samozřejmě organizátorům a celému teamu za skvělou práci.
Tato pseudo reportáž nebyla napsána za účelem zisku. Prosíme, abyste nenapodobovali nic, co je tu napsané. Je to jen reportáž. Mohli byste si ublížit...
Werka