↑ něco od Želvy

Z pod želvího krunýře

Milí trosečníci,
tak, jak jsem si z jara libovala, jak je vaše nové tábořiště pěkně vlhké a v kanálech, které jste tam vykopali, vesele bublá voda jsem byla nakonec trochu zklamaná. Doufala jsem, že se tam udělají malá jezírka, jak tam budou skotačit tak jen v kuchyni to vypadalo trochu nadějně.
Na mě je té vody ale pořád málo. Jednou jsem totiž náhodou připlavala do takového zvláštního města, kde měli místo silnic zrovna takové kanály. Nejezdila tam auta ale loďky. Lidé tam prý jezdí zdaleka se na tu zvláštnost
podívat. Mají tam ale jeden protivný zvyk. Je jim asi líno vzít do ruky pádla a řádně pádlovat. Místo toho ty svoje loďky odstrkují tyčemi. A ne aby se dívali, kam tou tyčí píchají a jestli pod nimi neplave nějaká želva. Jako
kdyby byli slepý. Jednou mě málem přišpendlili ke dnu.
S radostí jsem přečetla nadpis Želvy žijící ve vodě v posledním čísle vašeho Šplouchu. Když jsem to dočetla dokonce, dostala jsem z vás trochu strach. Co kdybyste mě považovali za nějakou Bosikado, která se se syčící
hlavou vrhána nepřítele. A pak se mě snažili ulovit, abyste mohli mohly zazpívat vítěznou píseň:
Bosikado byla můj mocný nepřítel,
Ale vstoupil jsem do její říše
A dal jsem jí poznat strach!
Já jsem ale malá mořská želva, které se nemusíte bát. Nějací indiáni prý měli na prso vytetovanou želvu a velice si toho znamení vážily. Nevíte o
tom něco?
V potoce jsem se seznámila z Miloušem nestydou. Prima jsme si splkli. Je to rak v částečném invalidním důchodu, protože má jen jedno klepeto.
Velice se z holkama skamarádil. Vykládal mi, jak se to tam holkám líbilo a
že se tam už těší na další tábor. Doufám, že tam uvidím příští rok i vás.
Z kusu staré plachty jsem se pokoušela udělat si malé týpí, abych se vám předvedla jako správný táborník. Je ale opravdu hodně malé, taktak se
tam vlezu. A když rozdělám oheň v ohništi, které mám zrovna pod břichem, dlouho tam nevydržím. Je mi zespoda strašně horko a mam pocit, že se usmažím. Musím se podívat, jak to půjde vám. Už se na vás těším.