↑ Něco z naší kroniky... - .

26.3.1994 – Levnov – indiánské údolí
Tenhle výlet byl opravdu namáhavý. Jeli jsme autem do Ketkovic a z Ketkovic jsme šli pěšky. Šli jsme kousek a u ohniště, které bylo na místě jsme udělali zahájení. Potom jsme se vydali do kopce, z kopce až jsme dorazili ke skalám. Lozili jsme a skákali jsme z jedné skály na druhou. Nakonec jsme sešli k řece , přešli jsme ji po lávce a šli jsme lesní cestou kolem skal. Pak jsme zase přešli řeku a šli lesem a po silnici. Po dost dlouhé cestě jsme odbočili doleva a šli po travnatém břehu řeky. Tahle cesta se mně zdála nekonečná. Po dlouhém břehu jsme konečně dorazili k cíli. Dali jsme si oběd, ale oheň jsme rozdělávali lupou, křesadlem a křemenem. Potom jsme se vydali na zpáteční cestu. Přes řeku byla kláda a Ivan ji samozřejmě využil k tomu aby přešel na druhou stranu. Ale málem zahučel do vody. Chybělo mu málo. Vraceli jsme se až jsme došli k takovému hliněnému svahu. Jak už se zmínila želva v časopise Šplouch, tak nám ta hlína chutnala, hlavně ta nahoře. Nakonec jsme vyšli z lesa a udělali takové rozloučení skautskou večerkou. Už to bylo jen malý kousek, když nás přepadla strašná bouřka, kroupy, liják a sníh. Potom nás Pavel a Ivan zavezli domů.