↑ Spontánní akce vol.5 - Bikercacheing

Na sraz jsme dorazili 3. .hned na to mi ale volá Jeňour, že se trochu zdrželi a že prší, tak jak to vidíme. Rozhodujeme se, že nějakej déšť nás přece nerozhodí a domlouváme sraz č.2 u Křivé borovice, kde se o chvíli později opravdu střetáváme. Komárova nová posedlost geocachingem nám přináší vítané zpestření, takže se rozhodujeme, že si trasu tímto ozvláštníme. První zastávka následuje hned při vjezdu do lesa.. borovici dole rovnou, nahoře zahnutou nacházíme hned, a tak se díváme, co cachka skrývá. Po podpisech a ukrytí pokračujeme směr U Huberta. Cesta začíná být čím dál víc ve znamení bahna, ale daří se nám to zdolat, ač s mírnými komplikacemi, protože Jeňourovi přestává fungovat řazení. Nevadí. U Huberta na chvíli zastavujeme a hrabeme listí kolem všech pařezů v okolí. Už už pomalu ztrácíme chuť do hledání pokladu, když Komár se zastaví, koukne do mobilu a sprintuje jakoby najisto. Následně vidíme, že to nebylo jen jakoby, takže se opět díváme na poklady, podpis a už jedem dále. Cíl: Ríšova studánka. Zde je nápověda opět pařez, ale moc nám to nenapovídá, protože vhodných pařezů je tu po posledním polomu kotel.. Naštěstí Komár si zase upřesňuje GPS (podezírám ho, že nás schválně mate, aby byl první;-) ) a následuje omrknutí krabice a podpis #3. Bereme kola a, pro změnu, opět se dáváme na cestu. Čeká nás, aspoň pro mě, nejočekávanější část, z kopce dolů až po Veveří. Bohužel, lesáci a déšť udělal své, takže cesta je ve znamění "rochniště : mokro" v poměru 50:50. Na konci první zkopcedolové části si chci trochu hopsnout, ale nestíhám dobrzdit a vlétávám do rozoraného plácku vhodného k bahenním zápasům. Fajn, aspoň už teď nemusím řešit, jestli nejsu příliš od bahna.. Zastavuju a koukám za sebe, právě včas, abych viděl souputníky, jak bojují s živlem. Výsledně z toho jsou 4 remízy a 1 prohra.. radost z pohybu nám to ale myslím nekazí, protože nás čeká nejlepší část - stezka se strouhou uprostřed. Nějak to zplužíme dolů k poli, pak rozjezd po suché cestě a následný náled do bahna s kameny, které končí až dole u mostku přes potok. Jsme zase v plném počtu, takže krátký přesun k Veveří, kde se kocháme kdysi námi vyplevelenou strání, párkrát z ní skáčeme dolů a hurá k lávce, kde se má skrývat další cache. Pravda, není nakonec až na lávce, ale 4 z 5 účastníků ji nacházejí. Potom jedeme na druhý břeh a přemýšlíme nad cache, která má být uprostřed, s obtížností 5, což je max. Sjíždíme pod most a po dlouhém dumání, házení žabek a jiných kratochvílích lezeme zpět nahoru, a mě se rodí v hlavě plán na nějakou budoucí akci spojenou s dobývaním oné cache.. No, aby kola nestála, jedem na Junáckou louku, kde nakonec zdárně nacházíme tenisáky z Lupiče (furt tam jsou:-) jen nějak zešedly..) a pokračujeme podél břehu přes schodovou část až k altánku, kde se skrývá poslední dnešní cache.. Opět podpis, vzpomínání na výlet a pak už fofrem zpět, protože Komár spěchá a my ho nechceme opustit.. Drtíme tedy asfalt, co to jde, projížíme okolo pohlavárovy rezidence vedle nudapláže, Jirka testuje brzdy ostatních a tak nějak prostě jedem a jedem až na přístaviště, kde se od nás odpojuje Petr a pak u Gogola já, takže jak dojeli zbylí 3 účastníci, co bydlí až nahoře v horách, zde již nenapíšu. Za sebe říkám, že to bylo fajn, že ty cachky to dobře obzvláštnily a že příště už snad bude míň bahna, protože ta očista kola po vyjížďce prostě není ideální..

Zevl