↑ Bezprostředně zapisované příhody z natáčení...

Joža: Scuka jsme si dali v 23:20 u našeho nově vymakaného oddílového billbórdu. Až na bratry Kotáskovi jsme všichni dorazili stylově dobově oháknutí. Za minutu půl dvanácté jsme naskočili do rozjezdu směr Hlavák. Naše prudce elegantní in-style oblečení přitahovalo pozornost ospalých cestujících. Na nástupišti s lístkem v kapse jsme si pokoušeli krátit dlouhou chvíli …

Ondra: Vlak přijel s malým zpožděním v 0:40 na druhé nástupiště a třetí kolej. Celému vlaku vévodí mašina Taurus, za kterou jsou zapojeny převážně lůžkové vozy. Našli jsme i dva „kupéčkové“, ale ty jsou plně obsazené. Prozatím jsme se uvelebili v uličce. Já kromě psaní zápisu ještě nabíjím mobil, Jirka poslouchá metal, Petr uléhá na zemi ke spánku a Zevl s Jožou „kempí“ u WC. Podruhé zkouším chytit GPS signál, abych určil, kde jsme, ale je to mizerný.. je přesně 1:26:29 …

Petr: Je 02:21 a jsme v nějaký díře mezi Chocní a Prahou. Nic zvláštního se nestalo. Já jsem si lehl do uličky a nebýt toho, že podlaha je tvrdá a že tady nějací spolucestující opakujou hlášky z Cimrmana, tak bych se i docela vyspal. Jedeme tak rychle, že mobil nemá signál a že div nevykolejíme, když kolem projede jinej vlak. Trochu se bojím, že nám ta rychlost v těch osobákách moc nevydrží. No nic. V praze budem až tak za hodinu, takže si jdu zkusit opět zdřímnout. Zzzzz …

Jirka: Asi v půl pět tu spoustu lidí probudily světla Kolína. Většina zase usnula, akorát Zevl s Jožou zůstali vzhůru a začli se bavit (Ať je taky sranda ne?). 3:20 Přijíždíme do Prahy, kde vystupujem a rozhodujem, co dál. Škoda, kdybychom nevystoupili, mohli bychom si prohlédnout klidně i krásy Berlína. Tak aspoň máme šanci si na nástupišti zahrát ufec …

Zevl: Na ufec nakonec nedochází. Procházíme kolem výdělečně činných lidí sedících na zemi s kloboukem před sebou a venku – v Sherwoodu – vidíme Robina Hooda na lavičce. Necháme ho ve snu bojovat za krále Richarda a pokračujem na Václavák, kde je právě na ústupu páteční párty večer a na zemi bordel jak na Priglu po ohňostrojích (ale na rozdíl od tama, zde už ve 4:00 pracují úklidové čety). Všude se potulují grupy lidí všech národností a všech hladin promile. Míjíme hnusný nový divadlo a hezký starý divadlo (ND), a jsme u Vltavy, kterou po chvíli sledujeme z dlažby Kájovy lávky. Rozhodujeme se pro vlak do Aše přes Cheb, a tak se vydáváme přes vylidněný Staromák a parádní, teď již prázdné uličky zpět na nádr, kde po peripetiích s plným vlakem nacházíme úplně prázdný pozdější spoj a zabíráme, konečně, vlastní kupé. Padají hrozný hlášky ve stylu, že „když jsme hned za lokomotivou, že to je super, že tam budem dřív“ nebo že řidič navrátivšího se Pendolina „si asi zapomněl papíry“ atd. V 6:08 se vlak dává do pohybu a my jdeme dohnat náš spánkový deficit …

Joža: Právě jsme se probudili v Plzni. Je zhruba osm ráno a začalo dost hnusně pršet. Nicméně optimismus nám stále vydržel. Po menší výluce jsme dorazili do Ch(l)ebu, něco kolem čtvrt na jedenáct nasedáme na regionárnu a čekáme na odjezd do Aše …

Ondra: Lokálkou jsme se dopravili do stanice Aš město, kde jsme se vyfotili před nádražní budovou. Nasedli jsme se do stejného vlaku, akorát pojedeme opačným směrem zpět do Chebu. Odjezd vlaku podle jízdního řádu je 10:06. Tato trať je jednokolejná a vede malebnou krajinou, kde se nachází několik zastávek jako třeba Františkovy lázně …

Petr: Úspěšně jsme dorazili do Chebu. Kupodivu se tu nic nezměnilo. Přecházíme na jiné nástupiště, abychom nasedli do R617 Krušnohor a vyrazili směr Ústí nad Labem. Mezitím debatujeme nad možnou zastávkou v Karlových Varech …

Jirka: …která se nakonec nekonala, protože jsme usnuli a pak se nám nechtělo vystupovat. Pokračujeme tedy do Ústí n. L., kde už snad vystoupíme. Za Těchučicema jsme se všichni probudili a obhlížíme okolní (ne zrovna hezkou) krajinu, kterou někteří z nás vidí poprvé …

Zevl: Stále obdivujeme nejdříve měsíční, později zarostlou krajinu, když v tom se z mlhy (nefalšovaný kanadský počasí) vyloupnou postupně minimálně tři sopky. Ve zdejší relativně plytké krajině nás jejich nelidské stoupání dostalo. Třeba, až se naučíme lézt, tak si tu z jejich vrcholu dopřejem výhled na zdejší zdevastovanou krajinu z jiné perspektivy.. Teď už ale nějakou dobu nic zajímavého za okny neubíhá, a nás už za sopečnou Bílinou a industriálním, vskutku odporným Mostem, čekají Teplice a částečně cílové Ústí. Už aby to bylo, mám hlad na čočku s klobásou z konzervy.. doufám, že nebude plynovej vařič budit přílišnou pozornost …

Joža: Něco málo po třetí jsme se konečně ocitli v Ústí nad Labem. Pršelo tu ještě víc, než jsme čekali, a tak jsme jen vylezli z vlaku a hned jsme si to směřovali směrem do centra, kde jsme chtěli doplnit zásoby jak potravin, tak i pití. Zpět jsme si to střihli přes moderní pasáž Fórum, kde naše oblečení opět vzbudilo pozornost. Na nádraží byla doplněna energie a už jen čekáme, na náš vlak …

Ondra: Náš vlak na nádraží dorazil o čtvrt na pět. Nasedli jsme do vagonu DB a našli volné kupé. Je to strašný luxus – zásuvky 230V/50Hz, nastavovací (polohovací) sedadla, funkční klimatizace atd. Občas skoro nelze rozeznat jízdu od stání. Otestoval jsem WC – je celkem čisté, ale neteče voda. Dále jsem zjistil, že nás táhne elektrická lokomotiva 371-201-5 od Českých Drah. Nyní je 17:32 a přijíždíme na Hlavní nádraží v Praze. Vypadá to, že bude nasedat hodně lidí, ale my už svoje kupé máme, takže je nám to jedno …

Petr: Vyjeli jsme z Prahy. Do coupe se k nám snaží vetřít Pražské důchodkyně. Joža než by něco komentoval, raději se ďábelsky přežral (ďábelskou pomazánkou). Už jedeme několik minut a pořád jsme v Praze. No jo – český vlaky. Při rychlosti vyšší než 60 km/h by se rozsypaly. Mezitím Joža zkoumá, jak udělat rozbitím okna z našeho kupéčka kabriolet. Je 18:17 a konečně jsme v lese za Prahou. Když to všechno dobře půjde, budeme v 20:22 v Brně. Pokud teda nebudeme někde Čekat Dlouho. Postupně upadá zábava, a tak se zhruba v České Třebové dělíme na dvě části. Zevl, Ondra a Jirka zůstávají v původním kupéčku. Já a Joža jdeme zabrat další, kde si jdeme na chvíli zdřímnout. Probouzíme se zhruba v Bílovicích, takže rychle sbalit věci, obout a vystupovat. Hurá, konečně Brno. Teď ještě dojet tím zpropadeným eMHáDéčkem domů …

Zevl: Probouzím se ve chvíli, kdy jsou všichni sbalení, takže je narychlo napodobuji, abychom o pár chvil později svorně vystoupili na 1.nástupišti 1.koleji (jsme to ale jedničky). Osobně jsem dost rozespalej, ale svěží vítr (rozuměj hnusnej vlezlej vichr) mi provětral podkolenky a načechral vlasy, takže i nadále svorně docházíme na 1ku (je to asi naše oblíbený číslo nebo co) a čekáme na toto nutné zlo jako na vykoupení.. Po pár minutách přijíždí vůz bez jakýchkoli technických výstřelků, ale sedadla naštěstí obsahuje, takže nasedáme, usedáme a skrz únavu jen sedíme a civíme, až postupně od Zoo odpadne Joža, na Kubíčkové Kotásek brothers a na Ečerové se s Jirkou krátce loučíme a mizíme po velice náročném dni do svých domovů…